Po bouřlivém potlesku následovala další píseň. Jazzové trio Heaven All Day výborně komunikovalo s publikem a jejich dlouhým časem prověřená hudba nenechávala publikum chladným. Rozhorlené fanynky se vrtěly do rytmu a Kláře z toho bylo zle. Jak mohou takhle nejapně vystavovat svá těla a ještě z toho mít potěšení? Nechápala. Anebo možná kdesi hluboko v koutku duše chápala a litovala, že sama není jednou z nich - atraktivní veselou, bezstarostnou a žádoucí ženou bez závazků a bez zábran. Ale Klára zábrany měla. V duchu si povzdychla.
O přestávce se Broňa kamsi vytratila, aniž by Kláře cokoli řekla a Klára osaměla. Sledovala, jak se několik polonahých slečen u pódia doslova sápalo na interprety a dožadovalo se podpisů na různá místa těla. Některé se dokonce chtěly s interprety fotit! Ohavné. „Kdepak je asi Broňa?“ přemýšlela Klára, „Jistě telefonuje svému příteli! Ach, tihleti zamilovaní, není na ně žádné spolehnutí!“ „Už jsem zpátky,“ omlouvala se zadýchaná Broňa, „jen jsem si musela poopravit stíny… Jak vypadám?“ „Skvěle jako vždy, jak vypadám já, jako kráva na porážce?“ „Taky vypadáš výborně! Jsme prostě dvě krásný holky na koncertě, co se přišly bavit!“ „Haha asi jako támhlety, co?“ ukázala Klára směrem k hloučku mladých fanynek. „Nebuď tak přísná Kláro, trochu se uvolni.“ „Snad raději abychom už šly,“ chtěla Klára ukončit svá společenská muka. „Tak to teda ne, ještě by sis měla zajít pro podpis a nebo koupit CD!“ škádlila Broňa Klářinu trpělivost. Klára se zvedla a měla se k odchodu, když tu začala druhá polovina koncertu. Klára ztěžka dosedla na židli. „No tak teda promiň,“ usmiřovala si Broňa Kláru, „nebudu tě zbytečně dráždit. Pojď objednáme ti další kofolu, ale přiznej, že se ti líbí.“
Žádné komentáře:
Okomentovat