Když přišla Klára Fassbinderová pozdě večer domů, nemohl ji nedohonit její tísnivý pocit. Je jí přeci už 25 let a dosud nenalezla uspokojivý vztah s mužem, který by překročil délku pár flirtovných večerů. Již téměř začala pochybovat, zda je v pořádku. Když se rozhlédla kolem, mnohé z jejích přítelkyň - vrstevnic již zakládaly rodiny. Ano, jistě, Klára studuje dosud VŠ, ale co za dva tři roky, čím pak ospravedlní svou samotu...? Pustila na obstarožním gramofonu Dvořákovo Stabat mater, svou oblíbenou večerní odpočinkovou hudbu a dala vařit vodu na plánovaný třezalkový čaj. Večer se snášel do pražských ulic. Dívka usedla před poděděné zrcadlo a počala si rozčesávat své husté hnědé vlasy. Popustila uzdu fantazii: stala se mladou labutí, která vzlétá z klidné hladiny řeky a které právě v tu chvíli vypadává jedno z ocasních per. Otevřela oči: telefon! Byla to její dlouholetá přítelkyně Broňa, lákala ji na druhý den po škole ke společné návštěvě městské knihovny. Klára souhlasila, prohodila ještě pár milých slov s Broňou a šla spát. Zdál se jí sen, ve kterém byla nesmírně krásnou a přitažlivou, trochu orientální ženou. Každý muž na ulici se za ní otáčel a jí to bylo odporné. Nasadila si velké tmavé brýle s masivními obroučky a nemoderním designem a hned se cítila lépe. Byla jako neviditelná…
Žádné komentáře:
Okomentovat