Ráno je úplně jiné. Klára vyskočí z postele, bleskově si připraví snídani – tmavý toust s plátkem bio sýra a pouští si na malém přenosném rádijku českou verzi BBC. Klára je aktivní členkou Amnesty International a sleduje aktuální světové politické dění. Kde se děje bezpráví, tam je třeba psát dopisy! Dnes nic nového, samé staré kauzy. Proces s Chodorkovským byl viditelně manipulován shora. Klára zpucla svůj toust, chopila se své tašky z fair tradeové distribuce a hbitě sbíhá ze schodů od svého podkrovního bytečku až dolů, otvírá masivní vrata secesního domu. Josefov. Zde někde chodíval starý Rabi Löw starým židovským ghettem. Zde ještě chodíval mladý Franz Kafka úzkými uličkami než musely uvolnit místo majestátným promenádám moderní doby. Klára to ví. Řekla jí to také babička Máňa, která bydlí o patro pod ní. Klářina babička toho hodně prožila, hodně zná. Byla i bezmocným svědkem osvětimského pekla, které prožila jako dítě. Nádherná žena. Silná a nezlomná až doposud nesoucí hrdě kříž svého pronásledovaného národa. Klára je také trochu jako ona, jenom těch životních zkušeností má méně, ale o to více má ideálů. Klára cítí a věří, že svět může být opravdu lepší a krásnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat