„Hrozně se omlouvám, jsem příšerně nešikovná, promiňte mi to prosím Vás“, žehlila Klára ožehavou situaci, celá rudá studem. Tušila, že tato trapná scéna upoutala doslova celou studovnu a měla i pocit, že se jí každý náhodný divák potichu směje. Nejraději by se studem propadla, leč nebylo kam se skrýt, načež jí bystrý blonďatý mladý muž středně svalnaté postavy pohotově podal leták menšího formátu A6 se slovy: „Nic si z toho nedělejte, skoro nic jsem necítil, přijďte večer na jazzový koncert“. Klára se nezmohla na více než „Děkuji“ a s hlavou sklopenou rychle se měla k odchodu ani se neohlédla, okolí nevnímala. Jen spěchala co nejrychleji se ukrýt za dveřmi svého podkrovního bytu. Ještě když odemykala třásly se jí ruce tak, že se málem nemohla trefit do klíčové dírky.
Když za sebou konečně zabouchla dveře, vyjmula spěšně z kabelky malý letáček, aby mohla prostudovat jeho obsah. „Již dnes večer! Jazzové trio Heaven All Day hraje k poslechu i k tanci…“. Od osmi hodin… ach Bože, tak málo času na rozhodnutí jít či nejít, tak málo času na přípravu. Se zavřenýma očima si zpřítomnila okamžik, kdy jí hezký mladík předával letáček a znovu se zachvěla při vzpomínce na náhodný dotyk jeho prstů hřbetu její ruky. Zároveň si připomněla příjemnou exoticky dráždivou vůni jeho orientálního parfému. Ambra? Klára se rozhodla v této příšerné situaci zavolat Broně: „Broňo, stala se mi šílená věc, musíš mi poradit…“.
Žádné komentáře:
Okomentovat